Světelné podmínky, místo, technika - cesta k lepší fotografii
Rád bych se s Vámi podělil o to, jak postupně získávám zkušenosti s focením v terénu, při toulkách za tou "nejlepší" fotografií. Přemýšlím nad tímto článkem již delší dobu. Tyto tři kategorie se mě neustále opakují při myšlenkách nad tím, jak udělat tu nejlepší fotografii. Pořadí kategorií v článku jsem zvolil záměrně, protože usuzuji, že tak jak je uvádím, jdou za sebou od nejdůležitějších po méně důležité.
Světelné podmínky
Podle mě tohle je alfa a omega kvalitní fotografie. Budu se nyní převážně bavit o krajinářské a venkovní fotografii. Být v pravý čas na pravém místě je v kombinaci s volbou místa základ úspěchu. Nejen z mých zkušeností, ale i ze zkušeností ostatních fotografů, je nejlepší doba focení vždy když je slunce nízko nad obzorem. Určitě jste někdy slyšeli o zlaté hodince. Ta se samozřejmě časově různí podle různých ročních období.
Nejteplejší světlo, které lahodí oku je podle mě večer při západu. Když je slunce nízko, stíny se začínají prodlužovat a zvýrazňovat. Krajina dostane zlatavý nádech a mnohdy připomíná samet. To je ta správná doba na focení. Ne jednou se mě stalo, že jsem našel místo, rozdělal stativ, zakomponoval a stál, čekal a pozoroval jak stíny a světlo putují krajinou a čekal jsme na ten správný cvak.
Neméně důležité jsou mraky. Nejen jako důležitý kompoziční prvek, ale taky důležitý difuzor (česky rozptylovač) světla, který krásně světlo změkčí a to následně vyhladí a zabarví krajinu.
Výběr místa a kompozice
Výběr místa pro fotku je velmi důležitý. Já jako fotograf si musím uvědomit co chci fotit. Mým takovým pravidlem je, hledat v krajině výrazné kompoziční prvky. Tím můžou být různé objekty, budovy v podobě hradů, kostelíků, kapliček, božích muk, rozhleden atp, nebo zajímavé přírodní útvary. Tím myslím hlavně různé remízky, vlny, linie táhnoucí se napříč krajinou, cesty. Velmi dobrým kompozičním prvkem jsou různé obrostlé meze. Zejména na jaro, když ovocné stromky rozkvetou, je to nádherný kompoziční prvek v naší krajině, tedy v krajině Moravského Slovácka.
Základní chybou fotografa, je přijít na místo a okamžitě fotit. Mě velmi pomáhá přijít a sledovat věci kolem nejprve okem. Zastavit se, rozhlédnout se a sledovat, jak světlo postupuje krajinou. Kam svítí, jak se světelné podmínky mění. Mám zkušenost, že změny se projevují po minutách. I když třeba díky mrakům vypadá krajina ploše a bez světla, mnoho lidí by vše sbalila a odjela. Vždy je dobré na místě počkat. Mnohokrát se mě stalo, že mraky velmi rychle odpluly, roztáhly se a v ten moment nastala krásná světelná podívaná.
Velmi důležité při plánování lokace pro focení, je nemít velké nároky a snažit se toho stihnout co nejvíc, to je většinou základ nezdaru. Vždy jsem udělal "dobrou" fotku, když jsem delší dobu byl na jednom místě, maximálně na dvou, ale ty musí být kousek od sebe.
Technika a postprodukce
Všude slyším, že technika na focení nedělá dobrou fotku. S tímto tvrzením souhlasím i nesouhlasím. Proč tak rozporuplné tvrzení? Myslím si, že je to i není pravda. Ono taky dost záleží na účelu použití fotky. I když mám na mé amatérské účely, poměrně drahý fotoaparát (ff Canon EOS RP) souhlasím s tvrzením, že lepší než nemít u sebe nic, je mobil v kapse záchrana. I když asi nebudou fotky z mobilu vhodné na tisk obrazů, nebo na prezentaci svého portfolia na webu, na sociální sítě, Instagram, Facebook budou tyto fotky dostačující a určitě budou mít vypovídající dokumentární hodnotu.
Na opravdu kvalitní fotky, které budete chtít vytisknout třeba na větší formáty, se už bez nějaké zrdcadlovky či bezrdcadlovky neobejdete. Pár let jsem fotil zrdcadlovkou Canon EOS 100d, nyní mám bezrcadlovku Canon EOS RP a i když se zdá, že by dle parametrů mělo být RP ve všech ohledech úplně někde jinde, na první pohled není rozdíl tak propastný. I starším modelem EOS 100d se daly udělat moc pěkné fotky. Ale ano nástupem plnoformátového čipu, odstupem v technice několik let a systému bezrcadlovky, se mě otevřely úplně nové obzory. A to se nebudu bavit o nových RF objektivech popř. o objektivech řady L (Canon), kde je prvotřídní ostrost, barevnost a kresba.
Nebudu rozebírat portréty a focení dokumentů, kde oceníte možnost fotit na obří čísla ISO s uspokojivými výsledky. U krajinek jde o něco jiného. U krajinek hlavně oceňuji velký dynamický rozsah ff čipu. Asi to není jako u "velkých" kamer typu Canon EOS 1dx, R3 atd. ale i tak oceňuji jaké množství kresby dostanu ze stínů a tmavých míst. Nebo jiný příklad, dost často mě odpadá nutnost použít hdr (více expozic) a dokážu například z mraků dostat kresbu, která byla skrytá za bílou plochou.
Postprodukce je, ať chcete nebo nechcete, dnešní nedílnou součástí krajinářského focení. Pokud využijete možnosti formátu raw, naleznete úplně nový svět v podobě postprodukce. Stáváte se "malíři" a pokud se k fotkám chováte citlivě a jednotlivé selektivní úpravy nepřeháníte, dokážete využít potenciál světla, které čip zachytil a vy dokážete zvýraznit barvy, stíny, vyretušovat nechtěné kompoziční chyby a dotáhnete fotku k dokonalosti.
Přeji Vám dobré světlo a ty nejlepší fotky.
Copyright © 2023 Jiří Hejda admin